Pes- nejlepší přítel člověka

            ALEX- Aljašský malamut

Alex se narodil 25.července 1998 v obci Hrob na Teplicku, své mamince Aki a tatínkovi Kazanovi, a to jako třetí z jedenácti štěňátek.

Co o něm říct? Je to hrdá osobnost už od štěňátka. Co si umanul, toho docílil. Když dospěl a já jsem jednou na louce plakala, kvůli jeho nemoci, utrhl mi sedmikrásku a přinesl mi ji v tlamě. Byl to okamžik, který mě přesvědčil o tom, že tohoto psa se kvůli jeho nevyléčitelné dysplazii kyčelního kloubu nevzdám a budu  se snažit pomáhat mu do poslední chvíle jeho života.

Je hrdý, tvrdohlavý, někdy až paličatý, ale také něžný a pozorný a hrozně rád přpravoval nějakou lumpárnu. Vždy poznal lidi zlé a hodné, a musím říct, že mě jeho chování někdy ovlivňovalo. Vždy věděl, kdy od něj čekám "pomoc" a také i on ví, že když má nějaké trápení, jsem tady.

Hrozně, ale opravdu hrozně rád pomáhal dětem, na přednáškách k nim byl pozorný, a ani při svých 50 kg si nedovolil byť jen šlápnout nějakému dítěti na bačkůrku, dokonce s dětmi i rád "zpíval" písničku Skákal pes. Několikrát jsme byli přizváni k hledání ztraceného dítěte v Jizerských horách a vždy si vedl na jedničku.

Nyní mu je 11 let a i přes verdikt jednoho veterináře, který tvrdil, že se nedožije dlouhého věku, je dodnes plný vitality, jen už nejezdí na přednášky, užívá si důchodu a nutno podotknout, že i přes své stáří stále vede naší psí smečku a neodmítne delší procházku. Strašně rád se vrací do Jizerek, kde najednou jakoby ožije a mě je opět do pláče, vím, že je starý, ale jeho chuť k životu, chuť k pohybu je obrovská, jenže když se unaví jako by se pohledem ptá:"Proč když chci, to nejde", jo chlapče stárnem všichni, ty i já.

Je to statečný pes, který přežil i to když mi ho v roce 2004 ukradli a vláčeli ho po Praze celý týden, než se nám ho za pomoci Policie podařilo najít, celého zkrváceného. V útulku říkali, že neslyšeli nikdy tak žalostně výt psa. Určitě věděl, že ho hledám. Našla jsem ho. Děkuji všem, kteří mi pomáhali najít Alexe, psa s velkým srdcem, a touhou žít.

11.listopadu 2010 v 17.40hod.

Jeho touha žít mu vydržela až do jeho nedožitých 13let, kdy nad ním vyhrála jeho nemoc posilněná stářím- DKK (dysplazie kyčelního kloubu), do teď je pro mě těžké o tom psát, tak snad jen jediné- Alexi, navždy budeš v mém srdci spolu s Carmen, oba jste si vzali kus mého srdce, a za vše děkuji...