Pes- nejlepší přítel člověka
Co děláme "před"a "o&q |
|
Co děláme těsně „před“ a „o“ prázdninách? Snažíme se, aby si pejsci odpočinuli od dětí a zažili něco jiného, na co v době přednášek nemáme tolik času a upřímně kolikrát ani energie. A sice- když je čas jezdíme na voříškiády. Nebo se snažím pomáhat dětem, které neměli zatím v životě tolik štěstí a jsou vděční za každou maličkost, to je také částečná odpověď na to co "dělám" s vydělanými penězi (další nemalá část penízků putuje za veterinární vyšetření a ošetření, snažím se, aby byli psi 100% zdraví, a i to něco stojí). Např. v sobotu 23.01.2010 jsem se snažila potěšit děti z azylového domu v Liberci.
05.06.2010 jsme navštívili voříškiádu ve Svijanech, kde to byla vlastně také taková zkouška nervů. Alan a Sally byli poprvé na výstavě a navíc v takové velké společnosti psů. Alex už byl na voříškiádě několikrát, takže u toho jsem zas takový problém neviděla. A jak to dopadlo? Každý z našich psů dostal diplom za účast, a Alex vyhrál kokardu ( pomyslné druhé místo)v kole veteránů- no jo, už není takový mladík, je mu 12 let, což na malamuta s rozpadem kyčlí je docela uctihodné. Sally a Alan také vyhráli různé dobrůtky, ostatně jako každý zúčastněný pejsek. Musíme se pochlubit, že větší pes než Alan tam nebyl, což nás trošičku také hřálo na srdci. Alex se hodně líbil i vedoucí voříškiády pí. Jelínkové, ale byla to přece jen voříškiáda, takže nakonec vyhrál voříšek. I tak jsme si výstavu užili a myslím, že i pro psi to byl zas jiný zážitek, plný dojmů. Škoda jen, že se toho nedožila Carmen.
19.06.2010 Voříškiáda Poděbrady Tak a je to tady, opět výstava a opět čekání jak dopadneme, jak se umístíme, ale hlavně jak to zvládnou naši psi a jak to zvládneme my. Mám cca.5týdnů do porodu, takže musíme být opatrní i v tomto ohledu, ale věříme si. Hlavní je si užít trochu nevšedního radování a soutěživosti. Těsně před odjezdem nás ale zasáhla smutná zpráva. Ben, manželův jezevčík, zemřel. Vypadalo to s ním posledních pár dní opravdu špatně. Dokonce jsem mu píchla i injekci od Alexe aby neměl takové bolesti. A tak jsme měli tuto výstavu i jako memoriál na jeho počest. Cesta byla dlouhá, ale docela rychle ubíhala, trvala asi 1hodinu. První kdo šel na řadu po přejímce psů (což je vlastně ukázání očkovacího průkazu a psa- alespoň vzdáleně) byl Romča se Sally, no a než jsme se rozkoukali, 1.místo v kategorii štěně bez PP, bylo naše. Myslím, že největším překvapením to bylo pro Romču, který tomu jako by nevěřil a moc se, alespoň ze začátku nehrnul ani k cenám za první místo. Ostatně jde to vidět i na fotografiích. Pan fotograf trošku zapomněl na hlavy lidí, ale je pravda, že jsme byli na výstavě psů, a ti jsou na fotkách celý, a to je důležité.
   
Druhá disciplína byla třída veteránů, kde jsem vystavovala Alexe, už dlouho nebyl na přednášce a tak měl alespoň takové zpestření, vždyť toho za život dokázal dost, tak proč by měl být ke stáří jen u boudy? Soutěžil, zúčastnil se a …. A vyhrál. Je první ve své třídě veteránů. Jsem za to moc ráda. Ale i kdyby nevyhrál je pro mě vítězem na celý můj život a hlavně v kategorii „kamarád“.   
Další dvě kategorie jsme měli „volno“, soutěžili feny bez PP do 40cm KV (kohoutkové výšky) a psi bez PP do 40cm KV, ovšem pak přišla opět řada na nás. Vystavovali se psi bez PP nad 40 cm KV. Tam jsme soutěžili s Alanem, náš už na pohled jasným soupeřem byl Irský Vlkodav, který byl i pro nás a k naší „smůle“ jasným favoritem. A jak jsme předpokládali, tak se také stalo. Jsme druzí, ale i to je krásné a myslím, že zasloužené, Alan je opravdu krásný a narostlý pes. 
Jen to mimčo k nám nepatří a ani na něj Alan nešlápl. Asi usnul a tak odpočívá, a nebo se vzteká, nevím a upřímně jsem si ho ani při focení nevšimla. Alan vyhrál 2.místo k kategorii dospělý pes bez PP.
Další zajímavou soutěží bylo „Dítě a pes“, kde se mohla předvést Martinka (Romči neteř), která byla s námi coby doprovod, a soutěžící v této kategorii. Měla docela trému, ale po minulé výstavě ve Svijanech jsme docela trénovali. Bylo to i vidět, ale přece jen nemá tolik síly, aby si s Alanem, v některých situacích, poradila bez nás.  
Další a to už neplánovanou akcí bylo soutěžení k kategorii „Handicap dog“. První místo vyhrál kokrovčík (kokr jezevčík) Štěpánek-neslyšící Druhé místo vyhrál afgánský chrt Lilith- po úraze nohy Třetí místo vyhrál Alex, poprvé co mu jeho dysplazie pomohla k vítězství. 
Ze známých osobností byla v porotě Lenka Zahradnická (a její pes Max). Hraje v Ordinaci v růžové zahradě sestřičku Veverku. 
Po skončení akce jsme odjeli do České Lípy, k mé rodině, kde jsme plni dojmů teprve zjišťovali co to ti naši pejsánci vlastně všechno vyhráli. Myslím, že udiven zůstal i táta, ale snažil se to nedávat moc najevo. Znáte chlapy, že? Upřímné dík patří organizátorce Adéle Dvorské a porotě, která nás potěšila. A není to jen díky cenám, ale i proto jak to bylo zorganizované, pohodové a celkově velmi příjemné.
4.8.-16.8.2010 4.8.2010 Dnes je opravdu den s velkým D, poprvé se Honzík podívá domu z porodnice a než se pořádně rozkouká už je tu další "nový člen rodiny"- pes Fanda. Je to trošičku ustrašený pes, kterého nám jeho páníčci svěřili na cca. 12dní na hlídání, na dobu jejich zahraniční dovolené. Měli jsme Fandu, kromě hlídání, naučit skákat do kufru auta, vyzkoušela jsem celkem čtyři typy aut a nutno podotknout, že kromě staré Lady skočil úspěšně do ostatních typů. Vše bylo formou hry (naštěstí je náruživý aportér, čehož jsem se snažila využít). Po 12 dnech své páničky přivítal o trochu víc sebejistější pes, už ne s tak ustrašeným výrazem. Musím ale podotknout, že se Fandovi celou dobu, jen jsme ho nechali např. odpočívat, viditelně po jeho páníčkách stýskalo. Ten kdo má psa, a měl možnost pozorovat na něm psí smutnou náladu a slzy, tak mi dá za pravdu, že tento smutný výraz se nedá z žádným jiným psím výrazem zaměnit. Fanda byl viditelně nejšťastnějším psem pod širým nebem, když se vítal se svými majiteli. Za těch pár dní si nás zjískal a tak doufáme, že jsme se neviděli naposledy. Přejeme Fandovi a jeho páníčkům pohodové soužití a spoustu krásných zážitků.
|
