Ahoj Jitko.
Už je to sice nějaký ten rok zpátky,kdy jsi byla (tehdy ještě mám dojem, že s Alexem) v naší školce v Mimoni. Musím Ti ale moc poděkovat!! Zachránilo mi to kůži, jak se říká. Stalo se mi totiž pouhé tři měsíce po Tvé přednášce, že se do mě pustil pes, který utekl jedněm lidem ve vesnici. Nebudu tu popisovat celou událost. Stačí, že jsem slyšela v uších ještě týden jeho zuřivé vrčení. Ale udělala jsem přesně to co jsi učila děti ve školce...zaklekla jsem a zapletené prsty jsem vysloveně zaryla do sebe a za krkem držela ani se nehla. Výsledek je takový, že mám dvě jizvy na zádech v oblasti lopatek od jeho zubů a jednu malou jizvičku na pravém hřbetu tuky, jak se mi snažil odtrhnou ruce!!! Mohlo to dopadnou hrozivě. Byl to velký pes, když se postavil na zadní, byl vyšší jak já!
Takže ještě jednou.JITKO, VELKÉ DÍKY ZA VELICE UŽITEČNOU RADU DO ŽIVOTA ! Přeji mnoho zdaru při takové krásné a užitečné práci se psy. Marta
